Kdy a kde rostou houby? Tuto otázku si zřejmě pokládá každý houbař, zejména ti začínající. Zkušení, dlouholetí houbaři mají ,,svá” osvědčená místa, která však obvykle drží v tajnosti, případně se dědí v rámci rodiny. Pro začínajícího houbaře může být frustrující odcházet po několikahodinovém hledání z lesa s prázdným košíkem, ačkoliv jiní houbaři se vracejí s bohatým úlovkem.
Na úvod si je potřeba uvědomit, že tato problematika je velmi rozsáhlá a ani věda nemá ve všech otázkách zcela jasno. Navíc mezi lidmi koluje množství ,,zaručených” informací a pověr o tom, kdy a kde rostou houby. Poradíme vám pár tipů pro úspěšné toulky lesem.
Kdy rostou houby?
Obecně houby rostou během celého roku, některé druhy i během zimního období. Z hlediska praktického houbaření je však zajímavé především období od dubna do listopadu, kdy roste většina našich jedlých hub. Sezóna začíná v březnu nebo dubnu (podle počasí), kdy začínají růst smržové houby. Mezi nejznámější druhy patří kačenka česká, smrž obecný a smrž kuželovitý. Sběr smržů u nás není moc rozšířený, přestože jde o velmi chutné a v zahraničí vysoce ceněné houby.
V dubnu a květnu je nejvyhledávanější houbou čirůvka májová, lidově nazývaná májovka. Roste zejména na loukách, na okrajích listnatých lesů a v křovinách. Májovka patří mezi naše nejchutnější houby, proto je velmi vyhledávanou delikatesou. Je typická svou nezaměnitelnou moučnou vůní a pevnou, masitou dužinou. Její chuť skvěle vynikne například v polévkách. Dávejte však pozor na záměnu s jedovatou závojenkou olovnatou.
V případě příznivého počasí, po sezóně ,,májovek”, pozvolna začíná ta pravá houbařská sezóna. V květnu a červnu se postupně objevují druhy oblíbené mezi širokou houbařskou veřejností – hřiby, kozáky, kuřátka, holubinky, suchohřiby a mnoho jiných druhů. Tato sezóna trvá obvykle do listopadu. Pokud je teplý podzim, tak někdy až do prosince. Typickými podzimními houbami, které najdeme i v prosinci jsou například čirůvky.
Základním předpokladem pro růst hub je přiměřená teplota a dostatek vlhkosti. Jak říká známé lidové pořekadlo, houby rostou po dešti. Není potřeba však po dešti ihned utíkat do lesa, je potřeba počkat pár dní, aby houby stihly vyrůst. Záleží především na počasí, jaké převládalo před deštěm. Růst nepříznivě ovlivňují velká rozpětí denních a nočních teplot.
Během úplňku?
Mezi houbaři se vedou vášnivé debaty o vlivu měsíce na růst hub. Přívrženci tohoto názoru tvrdí, že největší výskyt hub je v období úplňku. Tato teorie má však i mnoho odpůrců, především z řad odborné veřejnosti. Velmi se mi líbí, jak to popisuje Ján Majerník ve své knize A přece ... rostou! „Lidé sžití s přírodou – lesníci a podobní - tvrdí, že růst hub ovlivňuje měsíc. Při každé fázi prý rostou jiné houby, nejvíce během úplňku. Trochu jsem se pokoušel pozorovat tyto souvislosti a jeví se mi, že na nich cosi je. Vždyť měsíc ovlivňuje i mnohé jiné životní pochody na zemi, proč by neovlivnil i takové citlivé organismy, jakými jsou houby? Několik houbařů o tom psalo již v odborném tisku. I když argumentace některých je působivá, věc je zřejmě složitější a růst hub nepochybně ovlivňují i mocnější faktory než měsíc.“ 1
Ráno? Ano! (nebo ne?)
Mnoho houbařů je skálopevně přesvědčeno, že na houby je potřeba chodit brzy ráno. Faktem je, že houby nevyrostou ze dne na den. Jejich vývoj trvá několik dní. Z tohoto pohledu tedy nezáleží na tom, jestli půjdete na houby ráno nebo odpoledne. Pokud rostou, tak je najdete v kteroukoliv část dne.
Ranní houbaření má určitý význam zejména během sezóny, v lokalitách s vysokou houbařskou návštěvností a během víkendů. Přijít do takové lokality například v neděli odpoledne, znamená především pouze dosbírat houby, které množství houbařů před vámi nezaznamenalo. I v tomto případě platí staré známé: ,,Kdo dřív přijde, ...“ .
Rovněž záleží i na osobních zvycích každého houbaře. Já osobně nedám na ranní houbaření dopustit. Nezaměnitelná vůně probouzejícího se lesa, východ slunce, ticho přerušované pouze zvuky lesa a jeho obyvatel..., to jsou pro mě hlavní důvody, proč si na houby přivstat.
Autor: Roman Mikláš
1 MAJERNÍK, Ján. A predsa... rastú! ,Tympanon, 1998.
